Já se ráda vracím do minulosti. Zajímají mě hlavně války a umělci.
Chtěla bych se vrátit do minulosti a zažít všechny války a potkat se se
všemi umělci, kteří mě oslovili a jejichž díla, tak moc miluji. Bohužel
žádný přístroj času neexistuje a já tak nemohu poznat minulost na
vlastní kůži. Pro mě naše dějiny znamenají únik do jiného světa.
Představuji si, jak válčím a zažívám přitom slast při výhře a odpor
k porážce. Představuji si, jak spolu se spisovateli a malíři vytvářím
jejich odkaz a zažívám s nimi i krušné chvilky ve vězení. Minulost mě
hodně zajímá. Jsem ten typ člověka, kterého absolutně nezajímá, co
bude, a radši se dívá do minulosti. Jsem někdo, kdo nechápe dnešní
svět, ale zcela rozumí lidem z předešlé generace. Nevím proč, ale chci
to zjistit. Možná, že dnešní lidé nemají tolik chytrosti jako jejich
předchůdci. Nicméně, já jim rozumím a to je důležité. Nevím jak a
nevím proč, ale mám ráda lidi, kteří už zemřeli a nemohou se vrátit
do života. Kolikrát sním, že kdyby mí oblíbení spisovatelé neopustili
svět tak rychle, mohla bych číst mnohem víc knížek. Samozřejmě, že
v dnešní době mám spoustu spisovatelů, jako jsou: Richell Mead,
James Rollins, Kim Harrlson, John Flanagan a spousta dalších sci-fi
spisovatelů opravdu ráda, jenže ti, které bych ráda četla jako např.
Ernest Hemingway, J.R.R. Tolklen, Erich Maria Remarque, Francois
Villon a prokletí básnící, už nežijí a nemohou dál psát. Minulost jako
taková mí neschází. Schází mi jen ti správní lidé a ty určité válečné
události. Miluji minulost a já doufám, že si na mě, až budu v peklíčku,
taky někdo vzpomene. Jinak budu hodně, hodně naštvaná.