Upusťdušové žijí zejména na parkovištích, málokdy na silnicích a cyklostezkách. Nejraději přebývají na místech posypaných kamením, protože tam se velmi dobře schovají. Nikdo si jich mezi kamínky pod auty nevšimne, na rozdíl od hladkých silnic, kde vyčnívají a jsou snadno viditelní a zranitelní.
Jsou vysocí asi dva centimetry a stejně tak tlustí. Můžeme říci, že se podobají malé hrbolaté kuličce. Koukají miniaturníma šedýma očkama, kde se co šustne. Moc dobře nevidí, ale vždy vycítí, že se v jejich blízkosti vyskytuje nějaká osoba. Proto se mohou podhrabat dřív, než je někdo spatří. Přesto, že všem škodí, jsou velmi roztomilí. Připadá mi smutné, že když se vylíhnou, musí hned opustit svou rodinu. Navzájem se nekamarádí, ani nesetkávají. Nemají ústa, takže energii přijímají ze slunce povrchem těla, na kterém nemají ani chloupek. Velice rádi se opalují. Jsou šedočerně flekatí, aby se mohli dobře zamaskovat. Duše aut, nebo jízdních kol, upouští silnýma šikovnýma ručičkama, které jim pomáhají přemisťovat se z místa na místo.
Škodolibost jim rozhodně nechybí. Když vypustí kolo, vyčkají v úkrytu na příchod majitele, a pak se radují z jeho překvapení. Nikdo je nikdy neodhalí, protože případný svědek je považován za blázna. Takže se prázdné pneumatiky nadále svádějí na neznámé výtržníky.
I já sama jsem toho byla svědkem. Cestou na hřiště U Váhy se mi balón zakutálel pod auto. Ohnula jsem se a uviděla jsem Upusťduše, jak upouští kolo u auta. Podíval se na mě a já se zeptala: „Co to děláš?“ Hned utekl a zahrabal se do hlíny. Když jsem to řekla kamarádce, která přišla za chvilku ven, nechtěla mi věřit.