Víla Bublanka žije pod kosteleckým splavem, odkud dohlíží na řeku Orlici až po její soutok s Orlicí Tichou.
Má středně vysokou postavu, dlouhé světlé vlasy a zelené šaty z vodních řas. Na hlavě nosí věneček z vodních leknínů. Ve dne se ale prohání řekou, jako malá zlatá rybka.
Má krásný hlas a překrásně zpívá. V létě, když je jasná noc a svítí měsíc, ji můžete zahlédnout v její lidské podobě, jak sedí u splavu a zpívá zvonkovým hlasem do šumění vody padající z jezu dolů.
Bublanka plní moc důležitou úlohu. Stará se o celou řeku – dohlíží na všechny živočichy, kteří žijí nejen ve vodě, ale i na břehu řeky. Nejvíce starostí jí ale dělají lidé, kteří hlavně v létě dělají u řeky nepořádek. Pohozené odpadky a prázdné lahve do řeky prostě nepatří, to se musí potrestat. A na to je víla Bublanka odborník. Stačí jen v nestřežený okamžik loď naklonit a nepořádní vodáci jsou natotata ve vodě. Škoda, že přes vodní bublinky nad svojí hlavou pak neslyší její smích. Víla Bublanka lidem i pomáhá. Mně pomohla určitě, nikdo jiný to být nemohl.
Jedno krásné, sobotní ráno jsme s kamarády vyrazili na vodu. Jelo nás asi pět lodí. Voda byla čistá, sluníčko hřálo, proč se nevykoupat? Zakotvili jsme u pěkné písčité plážičky a hurá do vody.
Najednou koukám – má loď je pryč! Asi jsem ji málo vytáhl na břeh a vodní proud ji odnesl. Tak to je průšvih, co budu dělat? Rychle jsme naskákali do lodí, odrazili od břehu a jeli loď hledat. Jaké bylo moje překvapení, když hned za první zatáčkou, po několika metrech, na mě čekala má uplavaná loď pěkně zakotvená mezi dvěma kořeny stromu. To nemohla být náhoda. To určitě víla Bublanka loď chytila a chytře ji u břehu zajistila. A mě zachránila od velkých problémů.
Nikdy na tento zážitek nezapomenu.